Vnímám obrovskou úlevu, když čtu slova stojící v názvu dnešního článku. Jsou tak osvobozující. Často se během našich životů dostáváme do situací, kdy můžeme a víme o tom, jsme si plně vědomi našich schopností a dovedností. A konáme-li následně s radostí a láskou své další kroky, bravo.
Horší situace nastává, když v našem vědomí proplouvá myšlenka, že bychom měli, ale vlastně tak docela nechceme.
Cítíte z toho trošku donucení? Nátlak? Pocity strachu a viny? Co by na to řekli lidi? Jak by to vypadalo? To přece nejde …
Dáme pak někdy přednost klidu tam venku před naším klidem vnitřním. Jak dlouho asi vydrží? Jak dlouho si budou tam venku vážit našich činů? A bude si je vůbec někdo pamatovat? Ba dokonce všimne si jich vůbec někdo?
Zatímco ostatní brzy zapomenou, pocity uvnitř nás zůstávají.
Naučit se říkat ne je totiž umění, bez kterého se neobejdeme, chceme-li zůstat sami sebou a zdraví. Když se totiž cokoli stane samozřejmostí, ztrácí to svůj lesk a vděčnost se vytrácí v propadlišti dějin.
Neříkám, že je to jednoduché. Reakce okolí mohou být zpočátku více než nepříjemné. Ale musíte mít na paměti především to, že ve Vašem životě jde o především o Vás. A kam směřujete svou pozornost a energii, to roste.
Nedávno jsem si uvědomila, že takový přístup neobírá o energii pouze mě, ale že já jsem vlastně ta, která ostatním bere jejich sílu. Není řešení všechno vždycky udělat. Každý z nás má na tomto světě své místo, svůj úkol, své studijní oblasti, které si zvolil a je to nepřenosné. Takže v konečném důsledku škodíme na více stranách, ač se jen snažíme konat dobro.
Takže ruku na srdce…. To, že mohu, neznamená automaticky, že musím. To si děláme sami v našich hlavinkách. Vždy máme na výběr, vždy se můžeme rozhodnout. Vždy můžeme říct ano, stejně jako ne. My i ti druzí. Všechno ostatní má co dočinění s manipulací, ovládáním, pocity méněcennosti, nedostatkem sebehodnoty a sebeúcty a skrytou touhou uvnitř nás samotných, abychom byli přijatí.
Mějte stále na paměti, že láska nezná podmínek. Láska buď je nebo není. Ten, kdo potřebuje nastolit pravidla, aby miloval, je sám nejistý, bojácný, ustrašený a hledá sílu tam, kde žádnou nenajde. Tedy pokud mu ji někdo dobrovolně neposkytne.
Život je krásný a barevný, tak si ho pojďme užívat ve všech směrech a provedeních. Komunikujme spolu otevřeně a upřímně. Proč? Protože můžeme 🙂
Skvělý způsob, jak se dostat blíže k sobě, přináší léčivé duchovní metody, například SRT nebo LSVJ.
Ráda Vás na Vaší cestě podpořím.
Brzy se těším s dalšími řádky plnými povzbuzení a uvědomění. Krásný den!
Nejnovější komentáře