Když minulost utváří budoucnost…

Zamysleli jste se někdy nad tím, jakou roli ve Vašem životě sehrálo dětství? Co se Vám vybaví, když slyšíte to slovo? Je to už dávno. Jsou to moje vzpomínky, rodina, zážitky, moje minulost…

Často je to však minulost, která utváří naši budoucnost. Mnohdy aniž bychom to vnímali. Velmi zvláštní je, že pokud si chcete vybavit své dětství, málokdy se Vám začne v hlavě promítat souvislý film. Zachytíte většinou pouhé střípky, úlomky, záblesky svého raného života, a přesto mají obrovskou sílu a vliv na Váš současný život.

Minulost je součástí každého z nás. Naše podvědomí je toho jasným důkazem. Co vědomá mysl dávno potlačila a ukryla na dno Pandořiny skříňky, naše podvědomí ochotně odkryje i ten nejtemnější kout. Mohli byste namítnout, že to přeci nikdo nechce, že jsou věci, které je lepší zapomenout a už nikdy víc neobnovit. Opak je pravdou. Základním stavebním kamenem odpuštění je přijetí. Sám sebe, druhých, vlastního chování, jednání jiných. Ať už jsme s tím v souladu nebo ne, dokud budeme nosit náplavu křivd a ublížení svým životem dál, staneme se otrokem vlastních emocí. Nebudeme žít vlastní život podle našich představ, každý den budou naše myšlenky utíkat nazpátek místo kupředu, naše mysl bude strádat, i když by mohla růst.

Jedno je jisté, minulost nikdo z nás nedokáže změnit. To, co ale změnit můžeme, je pohled na ni. Abychom byli schopni se s něčím smířit, musíme to nejdříve pochopit a poté přijmout. Vždy musíme mít na mysli, že každý člověk v daném okamžiku, jedná jak nejlépe dokáže dle svých schopností a dovedností. Týká se to nás, našich dětí, stejně jako našich rodičů. Koloběh života nám často přinese porozumění ve chvíli, kdy se dostaneme do podobné situace jako naši rodiče a najednou získáme novou perspektivu. Pochopíme. A přijmeme. Někdy už ale může být pozdě…

Kromě náhledu na to, co bylo, můžeme také změnit naše emoční prožívání. V průběhu života každého z nás se utváří v naší mysli jakýsi emoční řetězec, jehož první očko vzniká při prvním hlubokém prožití pocitu-ať už pozitivního nebo negativního. Jak život plyne a my narážíme na další podobné situace, mozek automaticky zapisuje stejnou stopu a spojuje podobné prožitky. Později stačí malý impuls a přiřítí se obrovská reakce, kterou nikdo nečeká. Co s tím?

Neurolingvistické programování (NLP) nabízí skvělou metodu s názvem Časová osa, která dokáže zpřetrhat vazby mezi těmito událostmi a dát tak prostor ke vzniku vazeb nových. Vždy máme na výběr, ale nejprve si musíme být vědomi jiných možností. Tímto způsobem dokážeme odstranit neužitečné negativní emoce, které nejsou ku prospěchu ani našemu tělu, ani naší mysli. Ještě úžasnější je, že se dokonce můžeme poučit z minulých prožitků a do budoucna si pak odnést jen to, co nám slouží. Emoce jako takové jsou neodmyslitelnou součástí každého z nás, ale jen do chvíle, než začnou ničit všechno kolem, včetně nás samotných, jako hurikán. Doplatíme na to buď v oblasti vztahů nebo to odnese naše tělesná schránka.

Pokud se potýkáte s emoční dysbalancí, která omezuje Váš život, mám pro Vás ideální šanci, jak na sobě začít pracovat a kde hledat příčiny. Jsou hluboko v nás, a proto o nich nevíme. Vědomě bychom je nikdy neodhalili, ale s naším podvědomím dostáváme jedinečnou příležitost podívat se zblízka na mnohé otazníky našeho života. Stačí se přestat bát, přijmout fakt, že někdy si možná spoustu věcí nepamatujeme z nějakého důvodu-třebaže to nebylo nic příjemného, nicméně v naší hlavě to stále žije. Zavřít oči nestačí, náš mozek myslí, i když my spíme. A navíc po noci zase přichází ráno. A pokud se nám přehrává, byť na podvědomé úrovni, stále dokola jeden a ten samý scénář, nic se nemůže změnit, i kdybychom si to přáli sebevíc. Vezměte život do svých rukou, napište nový scénář a už se nenechte ovládat zajetím vlastních emocí.

Ráda Vám s tím pomohu:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *